Jitka Tatíčková

Jitka Tatíčková

Mojí profesí jsou čísla – zabývám se kompletním účetnictvím, personalistikou, daněmi, veškerou ekonomickou agendou. Své služby nabízím firmám i jednotlivcům.  Základem mého pohledu na svět kolem sebe je tedy logika, propojování všech informací a neustálé hledání vzájemných souvislostí veškerého dění.

Mám dvě dcery, 12 a téměř 18 let. Ačkoliv jsem vždy byla vzorná matka, která nezapříčinila rozpad rodiny, jsou ve výchově otce, či spíše jeho partnerky, která je pouze o 9 let starší než má první dcera. Od doby tohoto pro mne šíleného rozsudku vím, že Barnevernet nepůsobí jenom v Norsku. V Česku se mu říká OSPOD. Naštěstí již pár let po mém boku stojí úžasný muž, spolužák a kamarád z dětství, který byl mou první láskou a díky jeho obrovské podpoře svůj životní úděl nesu snadněji. Svatba s ním sice proběhla až 30 let od našeho zasnoubení a mé dcery mají jiného biologického otce, přesto však mají s mým mužem vzájemně krásný vztah a já si uvědomuji, že to není rozhodně běžné spíše výjimečné. I z tohoto důvodu se cítím šťastná a naplněná.

Mojí velkou vášní je cestování a poznávání nových míst, zážitků, chutí a vůní. Cestujeme s manželem s batohem na zádech, jako by nám bylo dvacet a rozhodně to není žádná válečka na pláži. Zamilovali jsme se do Indočíny, kam jsme zavítali již po několikáté. Naším cílem jsou památky, tropická příroda, poznávání místních lidí, zvyků a ochutnávání místní kuchyně. Letos jsme takto navštívili Barmu, kde jsme obdivovali stovky budhistických památek, loni jsme procestovali Vietnam, kde jsme mimo jiné viděli, jak těžký život mají lidé žijící v horách a živící se pěstováním rýže a předloni Kambodžu a Thajsko. Kambodžský Angkor je to nejkouzelnější místo, které jsem zatím viděla. Cestování mě neuvěřitelně obohacuje a dává možnost nadhledu, pokory k životu a světu, ve kterém žijeme, protože při cestách si člověk uvědomí, že vymoženosti západní civilizace jako např. pračka, lednička a teplá voda nejsou pro velkou část lidí na světě vůbec samozřejmé. A přesto mají tihle lidé neustále úsměv na tváři a jsou neuvěřitelně milí a laskaví, mají své bohatství v duši. Člověka to vede k otázkám – skutečně se máme lépe než oni? Nejsou ty pravé hodnoty někde jinde?

Mým koníčkem je také studium psychologie, ke kterému jsem se dostala v určité své životní fázi, která přes všechny těžkosti dala mému životu nový směr a posunula mě vpřed. Na přednáškách a v knížkách stále nacházím odpovědi na spoustu otázek a poznávám tak, že nic se v životě neděje jen tak, vždy se nám dějí správné věci ve správnou chvíli, aby nás něčemu naučily a my jsme se tak stali silnějšími a lepšími.

Aktivní odpočinek nacházím na naší zahradě, kterou spolu s manželem zvelebujeme a pěstujeme všechno možné, od kytiček přes bylinky i mnoho druhů zeleniny, baví mě také vaření, a hlavu si chodím vyčistit na spinning a na taneční parket.

Posledních pár let s obavami sleduji pronikání muslimů a islámu do Evropy a mám velké obavy o život našich dětí a vnoučat v budoucnu. Proto když jsem se loni od starší dcery dozvěděla, že se u nich na výběrovém pražském gymnáziu chystá návštěva do mešity, začala jsem se velmi zajímat o to, co se děje v našem školství. Dostala jsem se až k tomu, jak masivní působení politických „neziskovek“ ovlivňuje myšlení a náhled na svět mladé generace, jak v mládeži podporují neomarxistické myšlení a jak školy indokrinují děti multikulti výchovou a živí v nich myšlenku tolerance k netolerantnímu chování nájezdníků z jiných kultur, kteří se tlačí do Evropy. Když jsem proti takovému působení jedné velmi známé organizace vystoupila na třídních schůzkách s tím, že politika do škol nepatří, a že si takové působení na děti nepřeji, byla jsem označena za rasistu, xenofoba a za extremistu. Pochopila jsem tehdy, že se jedná o závažný problém, který ale sahá až do nejvyšších vrstev politického spektra, že se musí najít síla, která zákonem zamezí takovému počínání. Pod záštitou politických neziskovek probíhá na našich školách velké množství projektů, které mají za cíl postupně přijímat islám jako součást naší kultury a zvykat na něj novou mladou generaci. O tom, jaká bude naše budoucnost, budou přece rozhodovat naše děti, proto jsem připravena udělat, co bude v mých silách, aby politickým neziskovkám byla odebrána akreditace ministerstva a aby tak nemohly se svou masírkou do škol. Výchova a výuka náleží výhradně školám a školy musí být sekulární a apolitické. V tomto smyslu doufám budu v týmu posilou.

 

Vzdělání: VŠ, ČVUT -fakulta stavební, obor Ekonomika a řízení, ukončeno 1993, další vzdělání: certifikace Svaz účetních , členka Komory certifikovaných účetních

Jazyky: angličtina, základy ruštiny, základy španělštiny

Sdílejte tento článek.

Submit to FacebookSubmit to Twitter