Vojtěch Merunka

Vojtěch Merunka

Jsem ženatý, mám dvě děti a bydlím v Praze. Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany, avšak nynější stav věcí veřejných mě přinutil se do nich aktivně zapojit nejen na odborné a společenské bázi, jak jsem až dosud činil, ale i přímo v politice…

Vystudoval jsem inženýrský obor elektronické počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Také jsem doktor PhD v oboru matematického modelování a zpracování dat a docent v oboru informační management. Přednáším softwarové inženýrství a objektovou tvorbu softwaru na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze a na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. V minulých letech jsem také pracoval pro mezinárodní konzultační firmu Deloitte. 

Narodil jsem se v roce 1967 v Čáslavi, kde jsem prožil prvních 20 let života. Moji předkové pocházejí z okolí Havlíčkova Brodu a Čáslavi, ale někteří také žili v Bosně. Kontakt s jejich jihoslovanskými potomky mě přivedl k zájmu o slovanství. Od roku 2015 jsem předsedou spolku Slovanská unie a stal jsem se členem programové rady mezinárodní organizace Forum slovanských kultur se sídlem v slovinské Ljubljani. Každý rok pořádáme několikadenní mezinárodní festival Dny slovanské kultury spojený s lingvistickou konferencí na památných lokalitách Velké Moravy (Velehrad, Staré Město, Mikulčice, Hodonín...), kde prezentujeme kulturní dědictví slovanských národů zapsané do UNESCO a prakticky zkoušíme mezislovanštinu. To je uměle sestavený jazyk využívající společné základy všech slovanských jazyků a je mu rozumět bez nutnosti se ho učit. Našel i své praktické uplatnění – brzy ho uslyšíte ve filmu českého režiséra Václava Marhoula „Nabarvené ptáče“, který vzniká podle stejnojmenného románu Jerzy Kosińského. 

Můj život ovlivnily tři věci: 

- Křesťanské učení, které formovalo naši evropskou civilizaci a je návodem na dobrý život pro každého člověka. Křesťanství není jen náboženství, ale v širším smyslu to je také model chování a systém hodnot pro všechny lidi včetně úplných ateistů.

- Řecká filosofická škola, především Plótínovo učení o idejích, jsoucnu a nejvyšším principu, které má dokonce praktickou aplikaci v dnešním softwarovém inženýrství, neboť tam při programování používáme objekty, metamodely a ontologie. 

- Optimismus a vizionářství amerického počítačového vědce a vynálezce Alana Kaye, které vyjádřil heslem: „Nejlepší způsob předpovídání budoucnost je vynalézat ji.“ Díky Kayovi dnes máme mobily, tablety a osobní počítače s grafickým uživatelským rozhraním s ikonami a okny, které programujeme právě pomocí těch objektů. 

 

JAK VIDÍM SVĚT

Náš evropský životní styl nevznikl jen tak sám od sebe, ale je výsledkem dlouhodobého cílevědomého úsilí osvícených jedinců, a proto se musí chránit a rozvíjet podobně jako se musíme starat o gramotnost. Dnešní vývoj ve světě nám bohužel ukazuje, že nové režimy vznikající okolo Evropy se naučily využívat moderní technologie, takže nejsou hospodářsky zaostalé jako byl bývalý sovětský blok, ale naopak mohou být ekonomicky velmi úspěšné…

Jsem hrdý na to, že součástí naší evropské tradice je humanismus a názorová tolerance, které v našem pojetí znamenají respekt k odlišnosti. Důkazem toho je mimo jiné i to, že na rozdíl od jiných velkých společností (např. Čína, Rusko, Přední Východ a Severní Afrika …) v naší Evropě nemluvíme jen jedním jediným úředním jazykem a nemáme jen jednu jedinou oficiální kulturu. Evropané respektují názory, smýšlení, jazyky, kultury i náboženská přesvědčení ostatních lidí, i kdyby se od jejich vlastních lišily. Ale z pohledu světových dějin je tento životní styl jen časově i místně omezenou záležitostí a může velmi snadno zaniknout. Jinými slovy, náš životní styl se musí chránit. Náš humanismus neznamená bezbřehou povinnost tolerance k netoleranci. Je smutné, že v minulosti jsme naši evropskou tradici a životní styl exportovali do celého světa, ale dnes si to už neumíme ani ubránit u nás doma.

Jsem informatik, přesněji řečeno softwarový inženýr. Zabývám se oborem, který do naší doby přináší mnoho změn a také nejistoty a obav z budoucnosti. Jenže současná informatika přinášející obavy z nových technologií je logickým pokračováním civilizačního vývoje, který začal asi před 6 tisíci lety vynálezem písma, kdy došlo k velkému posílení lidské schopnosti přemýšlet o skutečnostech, které člověka přesahují. Stalo se tak proto, že písmo dovoluje člověku uchovávat a předávat znalosti, aniž by je musel všechny držet jen ve své hlavě. Díky písmu vznikla úplně nová společnost založená na inovacích a nová náboženství, která dnes označujeme jako náboženství knihy. Změna to byla tak velká, že celé dějiny před používáním písma se staly nepodstatnými a doba existence písemné civilizace se podle svatých knih stala dokonce dobou trvání celého světa. Proto letos máme rok 5779 od stvoření světa podle židovského kalendáře, 7528 podle pravoslavného kalendáře, nebo 6023 od stvoření světa podle anglikánského kněze Jamese Usshera.

V dnešní době probíhá další civilizační skok svým významem a svými dopady podobný tomu prvnímu před 6 tisíci lety. Tehdy člověk rozšířil kapacitu jen své paměti. Informace jsou v naší době mimo lidskou hlavu nejen uchovávány, ale jsou také mimo lidskou hlavu vytvářeny a různými způsoby zpracovávány. Proto se počítačům také říká stroje na hromadné zpracování dat. Tato změna, jejíž součástí je samozřejmě také robotika, umělá inteligence, genetika… s sebou nese změnu společenského uspořádání, kultury i náboženské víry. Tohle všechno dnes navíc probíhá v podmínkách klimatické změny, migrace, náboženského fundamentalismu a nárůstu světového terorismu. Podle nejčernějšího scénáře by zneužití vyspělých technologií v rukou extrémistů mohlo způsobit úplné zničení lidstva.

Jiná také chmurná prognóza, kterou poprvé vyslovil anglický filosof a spisovatel Aldous Huxley, hovoří o nastolení ekonomicky prosperující, avšak přísně hierarchické nedemokratické despotické společnosti podobné středověku, kdy dominovalo soukromé vlastnictví včetně vlastnictví samotných lidí, ale navíc se všemi vymoženosti moderní vědy a techniky. Lidstvo by sice nezaniklo, ale lidé by se stali nesvobodnými jedinci jako obyvatelé hmyzí kolonie. 

Je to stále stejné od počátku lidstva. Nožem si můžeme ukrojit chleba, ale také zabíjet. Civilizační proměny nezpůsobují jen technologicko-ekonomické problémy, ale především problémy mravní, etické a kulturní. Lidskou společnost a politickou práci totiž nelze omezovat jen na uspokojování materiálních potřeb jako na nějaké zjednodušené zákony nabídky a poptávky řízené jednoduchou matematikou na úrovni základní školy. Pro lidský intelekt je charakteristické, že lidé odjakživa přemýšlejí o skutečnostech, které je přesahují. Člověk má také duchovní potřeby, přemýšlí o transcendentních věcech, a tohle všechno je pro zdravě myslícího člověka velmi důležité a není to jen nějaká podřadná společenská nadstavba, jak říkali komunisté a dnes to podle nich dokolečka opakují technokraté. 

Zkušenost první změny u přírodních civilizací, které se s písmem seznámily z kontaktu s jinou vyspělejší civilizací, byl velmi frustrující a doprovázel ho zánik celých kultur. Pro mnohé to byl zánik jejich starého světa, celým národům se podstatně zhoršila kvalita života. Nyní máme před sebou něco podobně apoka-lyptického a opět musíme řešit otázky kvality lidského života v celé hierarchii lidských potřeb, kde podle amerického psychologa Abrahama Maslowa na nejvyšším místě je potřeba seberealizace, společenského uznání a úcty, potom následuje potřeba lásky a společenské sounáležitosti, dále potřeba bezpečí a jistoty, až postupně na nejnižší úroveň uspokojení fyziologických potřeb, kterými jsou potrava, teplo, spánek, zdraví a hygiena. Obecně platí, že nižší potřeby jsou pro život důležitější, avšak v krizových životních situacích dochází k opačnému jevu, kdy se nedostatek nižších potřeb úspěšně nahrazuje dostatkem na úrovni vyšších potřeb. Jinak řečeno, existenční a materiální ohrožení například v době války, pobytu ve vězení nebo v nemocnici se mnohem lépe snášejí, pokud je člověk společensky uznáván, má víru a naději. 

Samozřejmě jsou možné i daleko příznivější scénáře vývoje naší civilizace, problém však je, že jsou popisovány jen jako vize lepšího uspokojování základních materiálních potřeb a nezabývají se duchovním a transcendentním rozměrem lidského bytí. Všimli jste si, jak se v médiích mluví o migraci, změnách klimatu nebo nárůstu světového terorismu? Jako kdyby to byly jen technologicko-ekonomické problémy. Málokdo má odvahu říkat, že například nárůst světového terorismu, návrat náboženských válek nebo zhoršení vztahů s Ruskem jsou také velké teologické problémy moderní doby s praktickými otázkami víry, naděje a vztahu k bližnímu. Samozřejmě, když se někdo pustí do těchto transcendentních úvah, měl by mít solidní znalosti o podstatě problému, jinak se u odborníků zesměšní. 

 

PROBLÉMY, KTERÝM SE BUDU VĚNOVAT

1) Systém dotací a mechanismy fungování různých nevládních a neziskových organizací, zejména těch, které jsou napojené na mimoevropský kapitál a mimoevropské státní příspěvky a s pomocí těchto cizích zdrojů se snažících ovlivňovat politiku v našich zemích. 

2) Politika EU týkající se zemědělství a potravinářství. Tento resort spotřebovává největší množství dotací a zvýhodňuje některé regiony na úkor jiných. Také může být propojený s mimoevropským kapitálem v projektech PPP (česky: „Partnerství veřejného a soukromého sektoru”). Tímto způsobem se z našich daní mohou za účelem soukromého zisku spolufinancovat projekty pochybných zahraničních subjektů. 

3) Snahy o komercionalizaci, privatizaci a politickou kontrolu internetu. Otevřený a veřejně dostupný internet je dnes pro fungování civilizace stejně důležitý, jako byly v minulosti železnice a dálnice. Aféra Wikileaks nám ukázala, že svobodný internet má velký vliv na způsob vládnutí a že máme problém s nedůvěrou občanů ve státní moc. Otevřená vláda musí být standardem a utajení naopak výjimkou.

4) Působení tradičních veřejnoprávních médií financovaných z veřejných peněz a také velkých soukromých společností ovládajících komunikaci na společnost. 

5) Experimentování s multikulturalismem, genderismem, homo a transsexualitou a dalšími „hnutími“, které mohou pod maskou pozitivní diskriminace zpochybňovat naše základní kulturní hodnoty. 

6) Rozpor mezi požadavkem na stejné zákony a povinnosti uvnitř evropského prostoru ve srovnání s nezájmem o odstraňování ekonomických nerovností především ve mzdě za stejnou práci a cenách zboží a služeb.

 

JAK TO ŘEŠIT 

I. – CHRÁNIT NAŠI KULTURU 

Musíme změnit svůj vztah k nedemokratickým a nesekulárním kulturám, protože globalizace sama od sebe nemá dostatečný respekt k našim národům a státům ani automaticky neznamená vyšší úroveň demokracie a vyšší kvalitu života. Vracejí se nám náboženské války a další pro-blémy, o kterých jsme si na konci 20. století mysleli, že už jsou jen dávnou minulostí. Chci, aby se Evropská unie vrátila k ideálům, na jejichž základě byla založena a kvůli kterým jsme do ní s nadějí vstupovali, pokud to ovšem je vůbec možné…

Nemyslím to tak, že bychom měli s cizími kulturami bojovat nebo je zakazovat. Stačilo by, kdybychom jim přestali slepě dávat přednost před naší vlastní tradicí a kulturou. Nejprve je třeba začít u sebe. Kdo nepozná sebe sama, nemůže se správně chovat podle přikázání „Miluj svého bližního jako sám sebe!“. Není zdravé, když o sobě někdo tvrdí, že je humanista, ale přitom nemá v pořádku vlastní rodinné vztahy a stydí se za svůj národ, ale náhradou za to obdivuje a slepě podporuje nějakou exotickou kulturu. Být vlastenec není ostuda, i když se to dnes ze zlé vůle používá ve snaze někoho nepříznivě ocejchovat. Vlastní rodina, národ, nadnárodní region … a tak postupně až k celému lidstvu tvoří jeden spojitý celek mezilidských vztahů, a proto je fungující rodina a vlastenectví důležitou podmínkou pro plnohodnotné evropanství a také lidství. 

Evropská unie má heslo „Jednotná v rozmanitosti“ (latinsky „in varietate concordia“). Přesně o to jde. Buďme rádi, že jsme Češi, potom také, že jsme Slované a dále Středoevropané… Jazykovou a kulturní blízkost Čechů se Slováky, Slovinci, Lužičany, Poláky, Chorvaty, Srby atd. není třeba připomínat. Podobně funguje i kulturní blízkost všech obyvatel celé střední Evropy. Například od Bavorska a Tyrolska přes Slovinsko, Slavonii, Vojvodinu, Maďarsko, Podkarpatí, Halič, Slovensko, Slezsko, Lužici, Čechy a Moravu máme kromě mnoha dalších věcí podobné lidové písničky a pivo. Naše národní jídla štrůdl, buchty a koláče si mezi sebou nepotřebujeme anglicky popisovat jako nějaký „e spešl kejk“. Spojují nás společné dějiny, společný životní styl, společná regionální kultura. Názory některých šílenců o potřebě výměny nebo převýchovy obyvatelstva Evropy a škatulkování evropských národů na hodné a zlé jako v polepšovně mají často původ v tom, že si tito nebezpeční blázni hojí svoje vlastní traumata z dětství a z vlastní rodiny. 

 

II. – CHRÁNIT NAŠE ÚZEMÍ

Přistěhovalci si uvnitř našeho území vytvářejí ostrovy s vlastní kulturou a zákony. Naši vnější hranici místo pohraniční policie brázdí lodě neziskovek a musíme uplácet Turecko a africké ze-mě stejně jako kdysi upadající Byzantská říše uplácela svoje nepřátele. Nemyslete si, že to nepřá-telé naší kultury nevědí. Právě naopak, vědí to moc dobře a podle toho se k nám chovají…

Potřebujeme aktivnější přístup v ochraně toho, čeho jsme již dosáhli, a kvůli čemu jsme do Evropské unie vstupovali. 

Podle článku 3 Smlouvy o EU je cílem Evropské unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt jejích obyvatel. Evropská unie by měla svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob, a měla by vytvářet vnitřní trh a usilovat o trvale udržitelný rozvoj Evropy založený na vyváženém hospodářském růstu, participativní demokracii a ochraně životního prostředí. Říkáme také, že velkou předností naší evropské civilizace je demokracie a sekularismus a z toho vyplývající svobody a lidská práva. Mít otevřené vnitřní hranice, prosperitu a demokracii je však možné jen tehdy, pokud je postaráno o vnější hranice a pokud nám bezpečnost a naše právo skutečně platí na celém našem vnitřním území. Problém jsou takzvané „no-go zóny“. Obvykle to jsou chudá předměstí velkých měst, kde se usídlují cizinci, kteří si tam vytvářejí vlastní zákony. Platí tam zákony džungle a policie se bojí v takových lokalitách zasahovat. 

 

III. – ŠÍŘIT NAŠI KULTURU MIMO EVROPU

Euroelity hloupě podporují a obdivují nepřátelské společnosti namísto toho, aby právě u nich chytře propagovaly naši kulturu a náš styl života. Evropské civilizaci nepřátelské režimy jsou v Bruselu vítány a podporovány, ale naopak například středoevropské země Visegrádu jsou v Bruselu vnímány jako potížisté. Nastane-li pro Evropu opravdová krize, kdo z cizinců, kterým všelijak pomáháme, bude schopen a ochoten vystoupit na obranu evropských zájmů? Obávám se, že nikdo…

Potřebujeme mít strategii budování sympatizujících spojenců právě uvnitř mimoevropských cizích společenství, především v muslimském světě, kteří by znali naši kulturu, jazyky, historii a styl života. Bohužel mnoho eurounijních politiků takto vůbec neuvažuje a v ohnisku jejich zájmu je jen jejich omezený osobní prospěch, kterému podřizují svoje zahraniční kontakty a zahraniční strategii. 

Cílem efektivní kulturní diplomacie by měla být snaha zpřístupnit mimoevropské veřejnosti naši evropskou kulturu a styl života formou různých osvětových akcí, výměn osobností, univerzitní spolupráce, výuky jazyků, zahraničního televizního a rozhlasového vysílání a další. Cílovou skupinou nejsou jen elity a diplomaté cizích zemí, ale musí to být celá cizí společnost tak, aby v ní docházelo ke změně veřejného mínění v náš prospěch. Mimochodem, víte, že přesně tohle je v popisu práce evropské agentury EACEA zřízené Evropskou komisí, ale jen na papíře? 

RŮZNÉ

 

SLOVANÉ A RUSKO

Jsem předseda nejstaršího v dnešní době fungujícího slovanského spolku na území Česka a mohu rád z vlastní zkušenosti potvrdit, že obyčejní Rusové, jak říká například i pan cestovatel Miroslav Zikmund, jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě. Problém je ale s některými jinými, kteří, jak již poznal Karel Havlíček Borovský, s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a sobecky smýšlejí, a považují ostatní Slovany za svůj majetek ve válce se Západem. Přičemž však z ruských dějin víme, že ruský národ je významný vědeckotechnický i kulturní spolutvůrce právě té západní civilizace a že v Rusku se žilo nejlépe, když na carském dvoře pracovali a vládli Němci nebo příslušníci jiných evropských národů.

Dnes se Rusko bohužel radikalizuje do opozice proti modernímu světu, který však v minulých staletích pomáhalo tvořit. Objevují se potrhlé názory lidí, kterým se zhroutil svět po pádu komunistického bloku, že by nám Čechům bylo lépe, kdybychom opustili Evropu a připojili se k ruské říši. Z velké části to jsou pokračovatelé starých struktur z období po roce 1968. Mezi nimi jsou bývalí příslušníci Střední skupiny vojsk Sovětské armády v Československu. Tito lidé se převlékli z rudých kabátů do ultrakonzervativních a pravoslavných a začali hejslovanštit. Mají plná ústa bratrství a všeslovanské vzájemnosti, pořád chtějí něco sjednocovat a něco budovat, ale samozřejmě pod svým vedením. 

Stejně jako Havlíček, Palacký, Masaryk a mnozí další nechci, abychom se stali součástí ruského státu. Víte jak by to dopadlo? Se slzou v oku bychom vzpomínali na Bruselskou byrokracii a děti mých dětí by nejspíše mluvily od první třídy rusky a česky by dokázaly zazpívat jen dvě až tři lidovky – Tancuj tancuj vykrůcaj nebo tak něco, které by organizovaně s obrovskou mašlí na hlavě předváděly na školní besídce oblečeny do napodobeniny českého národního kroje. Jak to vím? Protože přesně takhle bídně dopadla ukrajinská a běloruská kultura. Ne, tudy cesta nevede. Mnohem raději bych byl, kdyby Rusko bylo silný hospodářsky prosperující demokratický a přátelský stát na východní hranici naší společné civilizace, kam bychom rádi jezdili na návštěvu a na dovolenou. 

Pokusy stavět slovanské národy pod ruským vedením do opozice proti modernímu světu a nesmysly o ruských civilizacích s létajícími talíři a pyramidami před sto tisíci lety někde za Uralem mi připomínají nejen křeč komunistické propagandy konce osmdesátých let, ale také pesimistické prognózy vývoje islámského světa. Hejslovanské a islámistické vidění naší civilizace jsou nebezpečně podobná: my Bohem vyvolení a oni bezbožní, zkažení, upadající ... Taková anticivilizační opozice po vzoru islámistů by však kromě možných mnohem horších důsledků znamenala izolaci a separaci a byl by to konec slovanského podílu na kulturním i vědeckotechnickém rozvoji moderního světa. Za tohle by nás Tesla, Medělejev, Ressel, Křižík, Curie-Skłodowska, Atanasoff, Sikorski, ani Čajkovskij, Sienkiewicz, Dvořák, Repin, Andrić a mnozí další určitě nepochválili. 

ISLÁM

Kdybychom v naší Evropě drželi svoje tisícileté kulturní hodnoty, konkrétně tradice helénismu a křesťanství a chcete-li ještě podrobněji, samozřejmě ještě také tradice římské, židovské a dalších kultur, nemuseli bychom mít strach z islámizace, ale naopak islámisté by měli strach z nás a zakazovali by svým ovečkám jezdit do Evropy, aby se u nás nenakazily. Je to opět otázka našeho vlastenectví a morálky. 

V případě islámu je důležité vědět a podle toho se také chovat, že islám v sobě obsahuje nejen mohamedánské náboženství, ale že to je také komplexní společenský systém se svým vlastním právním pořádkem neslučitelným s naší sekulární a demokratickou společností. Samotnou náboženskou složku islámu je možné v duchu našich zásad tolerovat a Evropané by měli nahlížet na jednotlivé muslimy jako na svoje bratry. Na území Evropy však není možné pod záminkou náboženské svobody tolerovat úplně jiný právní pořádek. Hranice náboženské svobody končí tam, kde začíná občanský a trestní zákoník, který musí být stejný pro všechny. Pokud bude u nás respektován náš zákon, tak muslimové u nás mohou mít nejen právo ale i klid a bezpečí na svoje náboženské rituály. Jsem přesvědčen, že za těchto podmínek se u nás bude dokonce mnohým muslimům žít lépe, než v jejich domácích zemích, kde bývají vystaveni nebezpečí sektářského násilí od muslimů jiného vyznání. 

Opakuji, že muslimové musí dodržovat všechny naše zákony stejně jako všichni ostatní. Konkrétně to znamená, že šarí’atská pravidla nebudou tolerována. Nemohou být tolerovány ani žádné dětské nevěsty. Pokud u nás bude muslimský manžel s takovou nevěstou, tak na něj na našem území budeme nahlížet jen jako na muže, který s sebou přivezl nezletilé dítě. Pokud u nás bude muslimská žena, nebude smět na veřejnosti zahalovat obličej, ale když to dodrží, tak se jí musí dostat vlídného přijetí a stejného rovnoprávného zacházení, jako každému jinému člověku bez rozdílu pohlaví, rasy a vyznání. Občan EU nebude moci uzavřít nový ani zachovat v platnosti svůj dřívější ani dětský ani mnohoženský sňatek. Pokud vykoná takový obřad v zahraničí, nebude to na našem území platit. Některé muslimské státy dávají cestovní dokumenty jen mužům a jejich manželky jsou do mužova pasu zapisovány jen jako mužův majetek. Stejně jako dnes každé naše evropské dítě musí mít svůj vlastní pas, tak i muslimské ženy a samozřejmě i muslimské děti včetně těch nezletilých nevěst by měly mít svoje vlastní cestovní dokumenty. 

 

CZEXIT

Když vidím neuvěřitelně trapnou tragikomedii Brexitu, tak mám o Czexitu z praktických důvodů pochybnosti. Odchod z EU může zvládnout nejen ekonomicky silná ale především kulturně a mravně soudržná a sebevědomá občanská společnost, kterou dnes možná není ani ta britská. Na druhou stranu nemohu přehlédnout, že Evropská unie dnes není tím, co všem slibovala, že bude. Nemohu také přehlédnout, že Evropská unie má sama množství vnitřních pnutí a její členské státy, zejména Německo a Francie, si spolu vytvářejí „zvláštní vztahy“, které fakticky odporují smyslu existence Evropské unie. Pokud by tento vývoj měl dále pokračovat, tak se Evropská unie zničí sama. Z toho mám velké obavy, a proto si v každém případě přeji, aby se Česká republika připravila na všechny možné varianty.

 

EURO

Pozoroval jsem praktické dopady zavedení Eura v několika zemích, kde ho přijali. Všude došlo ke zdražení základních životních potřeb, které možná jako ve starém vtipu z doby komunismu bylo vyrovnáno zlevněním jachet a lokomotiv. Ale opět jsme u stále stejného problému: Ekonomické výhody samostatné národní měny, kterými se naši ekonomové tak rádi ohánějí, jsou reálné, ale mohou se projevit pouze u kulturně a mravně soudržné a sebevědomé občanské společnosti. 

 

 

vzdělání: vysokoškolské

jazykové znalosti: na úrovni rodného jazyka angličtina, ruština, chorvatština komunikace ve všech slovanských jazycích, němčina, řečtina, italština pasivní znalost nebo základní aktivní komunikace: esperanto, staroslověnština, latina, řečtina, maďarština, arabština

 

http://www.merunka.eu/

https://www.researchgate.net/profile/Vojtech_Merunka

https://www.linkedin.com/in/vmerunka/?originalSubdomain=cz

http://slovane.org

https://www.facebook.com/vojtech.merunka

Sdílejte tento článek.

Submit to FacebookSubmit to Twitter