Ohlédnutí za sporem na teplickém gymnáziu

kvě. 23 2016

Naprosto chápu, že se tepličtí gymnazisté zastali své spolužačky Eman Ghaleb, která se stala terčem kritiky za rozhodnutí nesundat islámský šátek ani během vyučování. Být na jejich místě, asi bych jednal stejně. Co jiného má člověk dělat, když se kamarádka dostane do nesnází.

Ale to neznamená, že bychom si neměli všímat jiných souvislostí.

Za prvé. Pokud chodí požadavky na vyloučení studenta nebo propuštění zaměstnance, je normální ty požadavky ignorovat, e-maily odmazávat atd. Pokud je ten stěžovatel významný, pak je normální to zahrát do ztracena. Měl jsem v životě možnost vidět zblízka pár takových situací, pokaždé se to řešilo tímto způsobem. Vedení teplického gymnázia oproti tomu předvedlo exhibicionismus. Nebo, přesněji řečeno, zvrácený triumfalismus. Podívej se, celý světe, že pro muslimy u nás běžné předpisy neplatí!

Za druhé. Nečekejme vzájemnou podporu. Z toho, že se tepličtí gymnazisté zastali muslimky, z toho nijak nevyplývá, že by se jejich kamarádka zastala v těžké situaci jich. Pokud by někdy v budoucnu vypukl pogrom na nevěřící nebo jiná násilná situace, muslim bude stát na straně svých bratří proti nevěřícím, i kdyby mu city říkaly něco jiného. Víra je pro muslima víc než kamarádství. Za to nelze nikoho kritizovat, ale pokud si někdo pěstuje iluzi, že interakce a projevy solidarity mohou překonat rozdíl civilizací, je hloupý.

Ostatně, tuhle stejnou chybu dělají sousedé a přátelé zdánlivě umírněných muslimů na celém světě a odevšad přicházejí stejná svědectví. Když se změní situace, stanou se z přátel nelítostní zabijáci. Nemůžeme se na ně zlobit, není to chyba nikoho z nich. Je to chyba naše, protože žijeme s tím, že všichni lidé mají v zásadě stejnou hodnotu a máme tendenci si myslet, že to tak vnímají i ostatní. Zvláště, když to jsou zábavní společníci. Omyl! Zeptejte se nějaké pravověrné muslimky (poznáte ji podle šátku), jestli si dokáže představit svého nevěřícího kamaráda jako otce svého dítěte – to je standardní otázka umožňující testovat, zda respondent pokládá ostatní za stejně hodnotné bytosti. Odpověď bude jednoznačná. Ostatně, my Češi taky neplodíme děti s opicemi ani prasaty, že.

Za třetí. Co bude v Teplicích následovat? První muslimka nosí náboženský oděv i proti školnímu řádu, ředitelství to schvaluje, a už se objevil další krok. Islámský náboženský oděv si na sebe berou v rámci „solidarity“ další lidé. Není těžké odhadnout, co bude následovat. Především poroste nátlak. Dívky, které si odmítnou natáhnout na hlavu islámský hadr, budou označovány za xenofobky a budou proti nim uplatňovány nejrůznější sankce. Dnů solidarity bude přibývat a islámské právo bude rozšiřováno do dalších oblastí – jídlo, oddělování chlapců a dívek, obsah učebnic… Pak se objeví pohrůžky násilím. Vedení školy pochopitelně nebude násilí schvalovat, ale rychle zjistí, že je pohodlnější předstírat, že nikdo nic nevidí, než čelit obvinění z rasismu. Pohrůžek i skutečného násilí bude přibývat, vedení to bude ignorovat. Někdy kolem roku 2025 může být teplické gymnázium islámsky fundamentalističtějším ústavem než většina středních škol v Sýrii nebo Egyptě.

Kdyby vše neprobíhalo v naší zemi, mohli bychom se těšit z nádherného sociálního experimentu a fascinovaně pozorovat pokračující střetnutí kultur v praxi. Škoda, že není možné do teplického gymnázia instalovat kamery nebo nasadit pozorovatele. Ale myslím, že i novinové články nám budou v příštích letech poskytovat dostatek materiálu. Doporučuji nenechat si to ujít.

Všimněte si, že islamizace teplického gymnázia nevyžaduje nasazení vojenské síly a dokonce ani velké arabské peníze. Stačí jedna dívka, která se neodváží vzepřít svému fanatickému okolí, jeden zbabělý ředitel gymnázia, zkorumpovaný primátor a pár naivních mladých lidí. A svou roli pochopitelně hrají multikulturní programy – vymývání mozků o tom, že islám je vlastně úžasný.

Mimochodem, v novinových článcích proskočila drobná poznámka, která úplně zapadla. Muslimská studentka tam říká, že pokud by jí to vedení školy nařídilo, šátek by si sundala. Mohla by chodit volně jako ostatní dívky a její rodina by nebyla vystavena urážkám islámské komunity. Jenže komu by záleželo na osudu jedné středoškolačky, když jde o ideály a o dotace.

Petr Hampl, 23. 5. 2016

www.petrhampl.com

Sdílejte tento článek.

Submit to FacebookSubmit to Twitter
Pro psaní komentářů se přihlašte